Výpisky/recenze autobiografie Benjamina Franklina
O autobiografii nebo také životopise Benjamina Franklina se již mluvilo v článku zde. Já jsem tu „knihu“ hledal, jelikož v audinahrávce „Jak získávat přátele a působit na lidi“ od Dala Carnegieho se zmiňuje o této autobiografii jako o nejvíce strhujícím životním příběhu, který byl kdy napsán. To pravděpodobně bude přehnané, například příběh Ježíše Krista a další mohou být ještě zajímavější, to si ostatně můžeme ověřit v Bibli.
— O autobiografii Benjamina Franklina —
Ve článku zmíněném výše se mi podařilo tuto autobiografii B. Franklina nalézt v češtině. Název knihy: „Benjamin Franklin – Svéživotopis (autobiografie)„. Jde o knihu vydanou v Brně roku 1887. Benjamin Franklin ji píše ve věku 79 let. Je zde použit ještě starší český jazyk, avšak po kratším čtení lze přivyknout. První část autobiografie je věnována jeho synovi/potomstvu, píše zde zevrubně o svém dětství, důležitých událostech, které ho potkaly. Čtení je to zajímavé, zaujalo mě, že téměř u každého člověka se kterým se setkal, zmínil jeho charakter, vlastnosti. Pokusím se zde vybrat to, co mě zaujalo z knihy a také se pokusím shrnout obecně jeho osobnost z toho co jsem se dozvěděl z knihy.
— Recenze, zajímavosti z knihy —
1. Měl velký vztah k literatuře, psaní. Pravděpodobně se dokázal velmi dobře vyjadřovat. Považuji ho za člověka vyrovnaného a možná i sebejistého, druzí prý v první fázi života za pyšného (proto se snažil o Pokoru)
2. Pravděpodobně byl člověkem čestným. Dal si předsevzetí dospět k mravní dokonalosti. Této dokonalosti nedosáhl, ale jeho snaha ho učinila lepším a šťastnějším podle jeho slov. Zaujalo mě, že si vytvořil jakýsi rozvrh nebo kalendář kde v jednom sloupci byl seznam žádoucích ctností a v druhém seznam dnů v týdnu. Pokud se ten den provinil proti některé ctnosti, vyznačil to do této tabulky. Dával si pozor vždy pouze na jednu ctnost nepokročil k další, dokud se celý týden neprovinil proti dané ctnosti, avšak prohřešky i u ostatních ctností si do tabulky zaznamenal.
Střídmosti prý vděčí za svůj věk, upřímnosti a spravedlnosti pak za čestné úřady a důvěru krajanů. S pýchou bylo prý pro něho nejtěžší bojovat a nemohl říci, že by dosáhl pokory.
Již přibližně od 21 let si vypracoval a dodržoval tento svůj rozvrh dne:
Benjamin Franklin se v tehdejší Filadelfii okolo roku 1740 snažil o různá zlepšení veřejného života a 13 výše zmíněných ctností, které se pokoušel rozvíjet mu jistě pomohly v získání popularity mezi lidmi při jeho veřejných činnostech. Stal se také smírčím soudcem, poštmistrem, byl zapojen do války s tehdejší Kanadou a Francií v rámci Ameriky, přibližně v druhé části svého života byl diplomatem, jednatelem. Myslím, že byl důvěryhodnou autoritou, na kterou se významní lidé obraceli. Dost možná měl moudrost, o kterou se pravděpodobně nejednou modlil (viz. životopis). Franklinův text v knize končí na straně 189 (odkaz na knihu v prvním odstavci)
V době před válkou a během války mezi Velkou Británií a jejich 13 koloniemi v Americe (Americká válka za nezávislost) hrál Franklin významnou roli ve vyjednávání. Amerika se tehdy spojila s Francií v čase boje s Velkou Británií (cca 6 let války). Pravděpodobně věřil v posmrtný život, což také vyplývá z vět na konci knihy a jeho náhrobního kamene, jehož text si vybral když mu bylo 23 let.
