Crysis 2 : Velkolepá střílečka za 299kč!

Hudba hrající v menu a při intru (pro spuštění klepnětě kolečkem na myši na odkaz)

Tohle samozřejmě není oficiální podtitul této skvělé hry, na kterou jsem nějakou tu chvíli čekal. Sice jsem hrdým vlastníkem originální krabice již od té doby, co byla vydána, ale nyní se v EA zase předvedli. Servírují nám jí totiž za vynikající tři stovky, takže pokud jí ještě nemáte, přečtěte si moje vlastní dojmy z ní a následně se rozhodněte. Brát či nebrát?

Bylo by určitě fér se nejdříve podívat na staršího, ale rozhodně vynikajícího bratříčka. První díl Crysis byl oslavován především jako milník v grafických technologiích. Tropická džungle vypadala na vysoké detaily se zapnutým vyhlazováním hran přímo božsky a i po čtyřech letech by pravděpodobně trumfnula nejnovější Call of Duty. Voda, pláže, keře reagující na váš pohyb a i ozvučení, to vše dohromady tvořilo orchestr barev a zvuků, na který už asi nikdy nezapomenu. Crysis byla technologicky nadčasová hra a tak není divu, že v roce 2007, kdy byla vydána, si jí skoro nikdo nezahrál na maximální nastavení grafiky. Vyjímkou jsem nebyl ani já, ale se svým starším počítačem jsem byl za ty střední detaily hodně rád. Přece jen jsem na něco takového nebyl zvyklý a tak mi první Crysis doslova odpálilo koule.

Ale nebylo to jen briliantním zpracováním herního prostředí. Skvěle tomu dopomáhal i příběh, jenž mě sakra silně motivoval jít neustálě kupředu a jen jsem s napětím čekal, co bude dál. Nejednalo se o žádné koridorové hraní, tak typické pro moderní střílečky. V původním Crysis jste si vy určovali cestu a styl boje, což je další z věcí, kvůli kterým tuto hru stále miluji. Máte skutečně pocit, že Nanooblek, hlavní tahák hraní, vám skutečně dovoluje manipulovat s prostředím a dostat se k cíli cestou, která je vám osobně nejmilejší. Shrnuto a podtrženo, originální Crysis jsem dohrál nejméně šestkrát a pokaždé jsem se velekrálovsky bavil a obdivoval práci vývojářů. Následně pak ještě samozřejmě přišel datadisk s podtitulem „Warhead„, který jsem hrál také. Velmi se mi líbil jeho nápad, protože v podstatě hrajete ten samý příběh v ten samý čas, ale na úplně jiném místě a očima někoho jiného. Warhead mi tak ještě prodloužil dovolenou strávenou na tropickém ostrově. Obsahoval vše, co jsem na Crysis miloval a přidal jen pár drobných věcí a novou kampaň. Nikdo víc nečekal, nikdo víc nedostal, všichni byli spokojeni.

Mrazivá mise ve Warhead (max. detaily)

Crysis 2 (PC) (Zde se můžete přesvědčit o skvělé cenové nabídce Crysis 2!)

Na počítači se mi střídaly další a další hry, na žádné pokračování jsem nečekal, vždyť ani nic takového oznámeno nebylo, ačkoliv příběh prvního dílu končil velmi otevřeně. Ale pak přece svitla naděje, která byla den co den silnější a realnější. Přichází Crysis 2! Stejné studio, stejní lidé. Vylepšená grafika, nadupané trailery. Předem mi bylo jasné, že tohle prostě musím mít a neváhal jsem s předobjednávkou. Nakonec jsem se přeci dočkal. Ale jedinou otázkou jako vždy zůstává…..stálo to za to ?

Již od prvních trailerů mě ale přesto mrazila jedna hlavní věc. Crysis 2 bylo vyvíjeno i na konzole. Nemám rád diskriminaci konzolí, jenže každý zkušenější PC hráč ví, že konzolové porty trpí na PC jistými neduhy, nejčastěji nepohodlným ovládáním, horší grafikou (konzole se holt nevyvíjí tak rychle jako PC) a celkovým dojmem. A co by mohlo být horší než to, že mojí oblíbenou hru by nakonec zruinoval právě jeden z těchto elementů? Tvůrci si toho asi byli vědomi také, a tak pomocí videí a zpráv z vývoje ujištovali vystrašené PCčkáře, že tohle nebude jejich případ. Jak se ale nakonec ukázalo náznaky transformace se přece jen trochu projevily. Teď už je čas ukončit tuhle omáčku kolem a podívat se na to, jak se tedy nakonec silně očekávané Crysis 2 hrálo.

Příběh vám tu nebudu moc rozebírat, protože je to jeden z hlavních taháků hry nebo alespoň měl být. Řeknu vám jen tolik, že hrajete za úplně odlišnou postavu než v jedničce a k Nanoobleku se dostanete „náhodou“. Také mě hodně naštvala absence jakékoliv postavy z předchozího dějství kromě Proroka, který ale plní pouze funkci vyprávěče příběhu. Zkrátka jsem doufal v pokračování původní linie, jenž byla tak dobře vygradovaná, ale nakonec jsem se dočkal jen tak polovičatě.

A teď vám položím archetypální otázku trápící pařany již od zrodu her! Co dělá střílečku střílečkou? Absolutně nečekaně…střílení. A co potřebujete ke střílení? Zbraň! A kontrolní otázka…co dělá náš známý samopal vz. 24 na větru a dešti, no? Přece koroduje vy tupci! Ale to sem nepatří. Ke střílení potřebujete zbraň, ale vz. 24 v Crysis 2 nenajdete. Přece jen jsme v roce 2023 takže tu máme trošku modernější řeznické nástroje! Každý kousek je jedinečný a jinak se chová a slouží, ale nabídka není příliš pestrá a navíc je zde i podstatně méně vylepšení pro vaše ocelové miláčky. A to zamrzí, ikdyž pocit ze střelby je pořád úžasný.

CRYSIS (PC) (Pokud byste chtěli za levný peníz pořídit původní Crysis, zde můžete mrknout na ceny)

Úžasný…jo to jsem si během první půlhodinky hraní říkal také. V Crysis 2 je totiž všechno takové jednodušší a vyleštěnější a hlavně je to znát u grafického zpracování. Z tropické džungle jsme se přesunuli do džungle velkoměsta a aby to bylo řádně epické, tak rovnou do New York City. Předchůdce nám pořádně rozvařil kompjůtr, jenže co druhý díl? Překvapivě se požadavky na hardware nevystoupaly do nebeských výšin, ikdyž seriózní železo stále potřebujete, hlavně pokud to myslíte s vyššími detaily vážně. A tak se staro-nový New York představuje v lesklém latexovém kabátku s příchutí lehkého cyberpunku a třešničkou na dortu v podobě Blur efektu. Ten si, jen tak mimochodem, vypněte. Stojí za *****!

Další skvělou věcí na originále bylo, že ikdyž vás hra tlačila pořád k jasnému a nezměnitelnému cíli, cest bylo několik a na souřadnicích na mapě se údaje zadávaly v kilometrech. Zde je všechno ve skromějším duchu, ale dobře zakryté aby to stále vypadalo rozlehle a velkolepě. S pomocí super cool dalekohledu, který není nepodobný tomu předchozímu, si hezky ze střechy budovy obhlídneme situaci. Tady je jasně vidět snaha o přístupnost větší mase hráčů, neboť všechna místa kde lze něco zajímavého nalézt/udělat jsou vyznačena, a to i skrze zdi a jiné stavby. Působí to trošku lacině a přestože stále máte takovou tu plus mínus trochu omezenější volnost výběru cesty, nepotřebujete už ani žádné prozkoumávání a rovnou se můžete pevným krokem pustit dopředu. Upřímně, tohle mě asi štvalo nejvíce. Na několika málo metrech tak na sobě máte natřískáno hodně taktických pozic a hra vám dokonce i zvýrazňuje místa, odkud je dobré házet granáty! Naštěstí jde valná většina těchto poznámek a rad v menu vypnout, ale stejně by to ve hře vůbec nemělo být, protože to už z hráčů opravdu dělá polointeligentní trouby, ve kterých si ale fakt nic neusmažíte a navíc se v troubě peče vy dobytci! Co však nevypnete je celkově malá rozloha map, pravděpodobně inspirovaná sérií Call of Duty.

Crysis Warhead (Datadisk k prvnímu dílu)

Nejsem schopný zjistit proč, ale pokračování Crysis se snaží vzít si od této konkurenční značky co nejvíc prvků pro sebe, což je neuvěřitelná škoda, protože to přece od téhle hry nikdo nechce. První Crysis nebylo jen o zběsilé palbě na tupé AI, bylo to spíše přesně na opak.